Odznak za zranění
- (Německy “das Verwundetenabzeichnen”) bylo německé válečné ocenění pro zraněné, zmrzačené nebo omrzlé vojáky Reichswehru, Wehrmachtu, SS a jiných ozbrojených složek
Odznak byl zaveden 3. března 1918 německým císařem Vilémem II. pro příslušníky německé armády a existoval ve třech základních verzích, resp. třídách. Vyráběn byl z oceli, zinku nebo mosazi.
Za druhé světové války, kdy bylo jeho udělování obnoveno Adolfem Hitlerem dne 1. září 1939, se odznak vyráběl zprvu z kvalitních materiálů, jako je tombak, který byl později nahrazen zinkem. Odznak za zranění v černém provedení se vyráběl z mosazi nebo ze železa.
Černý stupeň:
-
Uděloval se za 1 až 2 zranění způsobená nepřítelem
-
Vyroben z černěného železa nebo zinku, s motivem ocelové přilby s hákovým křížem (verze 1939) nebo bez něj (verze 1918), položené na zkřížených mečích
-
Nosil se na levé straně uniformy pod kapsou
Vyšší stupně odznaku měly jinou barvu:
-
Stříbrný – za 3-4 zranění
-
Zlatý – za 5 a více zranění nebo za těžká zranění (např. ztráta končetiny, slepota).
